Čím dál více se nás ptáte na to, jak si vyděláváme na cestách.
Kde na takovou několika letou cestu bereme peníze.
Jestli máme práci online, sponzora, bohaté rodiče atd.
Mě to tehdy také zajímalo.
Kde lidé berou peníze na cestování, když na sociálních sítích to vypadá, že si stále jen užívají?
Spousta cestovatelů se zařídila tak, aby měla online příjem, ale ten bohužel nemáme. Zatím.
Takže, kde bereme finance na naše již devíti leté (2024) cestování?
Odpověď zní: v každé zemi si najdeme práci(dopředu nebo až na místě), během práce cestujeme a po skončení práce (nebo i před začátkem) si danou destinaci projedeme.
Většinou si v té zemi koupíme na začátku auto, aby jsme mohli cestovat. Auto na konci pobytu prodáme a máme z toho peníze na další cestování.
Zkrátka a dobře, jde o občasné práce a rozumné šetření peněz.
Ostatně o všech pracích co jsme zkusili si můžete přečíst v sekci Práce v zahraničí.
Naše první stěhování do světa začalo roku 2015 a měli jsme s sebou pouze poslední výplatu. Nijak jsme dopředu nešetřili na to, abychom mohli vycestovat. Takže není to vždy o tom mít velký pakl, aby člověk mohl do světa. Prostě jsme pobrali co se dalo a letěli.
V Irsku jsme měli suprovou práci, která nám vydělala nejen na živobytí tam, ale také na nespočet dovolených (během těch tří let v Irsku) a peníze se tak nastřádali, že jsme mohli zas dál.
První rada je.
Pokud se usídlujete na čas v jiné zemi, najděte si práci, kde se nejlépe šetří. To znamená vyberte si destinaci s nejlepší životní úrovní nebo nejvyšší minimální mzdou. Irsko bylo třetí v žebříčku s minimální mzdou a člověk nemůže čekat, že někde začne s nejvyšším platem. Hodně dobré peníze mají Severské státy, Německo, Švýcarsko nebo i Rakousko. Nemůžete čekat, že se z Itálie vrátíte do ČR, jako králové.
Krom toho Irsko má výplatu týdně. Řekněme si to na rovinu, výplata každý týden vám ani nedá možnost jí celou utratit. A jak říkám nijak jsme se neomezovali, bydleli jsme samotný v bytě s nájmem 1100e / měsíčně a stejně to šlo ušetřit.
Takže zdroj financí na další cesty bylo z peněz, které se tak nějak neplánovaně našetřili v Irsku.
Proto je vhodné začít v zemi, kde to šetření jde samo.
Druhá rada.
Pokud hledáte balanc, jak mít peníze a zároveň si užívat, jde o jednoduchý princip šetření vs. cestování. Takový systém lze dodržet pokud máte sezónní práce nebo krátkodobé práce. Například: měsíc práce-měsíc cestování, dva měsíce práce- dva měsíce cestování. Někdy šlo i cestovat déle než pracovat. Třeba pokud pracujete na Islandu osm měsíců, můžete klidně rok cestovat v levných zemích. Je tedy logické vydělávat v zemích, kde jsou velké peníze a užívat si je v levných destinací.
Třetí rada
Můžete během práce žít low cost a pak si o to víc užívat.
Životem v autě ušetříte za nájem, energie a leckdy i za potraviny, protože jich kupujete méně. Někdo si řekne- ale platíte za benzín. A já se ptám- za ten neplatíte, když žijete v domě?
Takže pokud umíte vystoupit z komfortní zóny bude se vám dobře šetřit.
Pokud si risknete i dumpster diving, ušetříte hodně na jídle.
Čtrvtá rada
Je výhoda mít práci, kde máte k platu další benefity.
Například jídlo a ubytování zdarma nebo za menší poplatek. To většinou umožňují místa ,,uprostřed ničeho.,, Farmy vám většinou dají své produkty, v restauraci si leckdy můžete také brát různé věci, v hotelu dárky od hostů apod. Na Islandu máme ubytování i jídlo zdarma, v Norsku jsme platili minimální poplatek, na Zélandu jsme měli vždy z farmy spoustu zeleniny.
Pátá rada
Ve dvou se to lépe táhne.
Další věc proč si můžeme dovolit cestovatelský život je, protože jsme na vše dva. Tím pádem se některé částky dělí na dvě a už nejsou tak velké. Benzín, jídlo, nájem, výlety, lístky, restaurace, auta,..
Nemáme žádné závazky ani dluhy, takže pokud se zrovna rozhodneme nic nedělat, tak můžeme.
Za byt v ČR platíme minimální částku, takže se máme i kam vracet. Nelpíme na materiálních věcech a nepotřebujeme drahé technologie. Vzpomínky můžeme zachytit na obyčejný mobil i jednu kameru.
Šestá rada
Pokud je potřeba, nevadí nám dobrovolničit za ubytování či jídlo (workaway, helpx, housesitting,..)
Je to další volba pokud nechcete řešit pracovní víza a zkusit si práci mimo Evropu. Sice z toho nemáte peníze, ale neutratíte skoro nic a zkusíte si něco zajímavého ( třeba zachraňovat želvičky na havaji za ubytování na pláži a jídlo- supr ne?)
A v poslední řadě
Sice to vypadá že si jen užíváme, ale jen díky tomu, že tvrdě dřeme.
Peníze nám nepřišli samy do kapes a nemáme žádné sponzory. Šlo o práce, které nám dali nové zkušenosti a dobře se v nich šetřilo. V závěru to jsou i ty střípky vzpomínek na cestách.
Takže když se někdo zeptá, jak je možný, že si můžu dovolit několik měsíců nehledat práci a ještě mít na další cesty, odpověď je snadná - vydělala jsem si na to rukama a tudíž si zasloužím nepracovat, když zrovna můžu. Nežiju, abych pracovala, ale pracuju abych žila.
Umím ušetřit a zároveň si život užít. Takže jestli si mám vybrat mikču za 5 tisíc nebo skočit padákem, volba je jasná. Běžím k letadlu.
Je to hodně o uváženosti, za co člověk utrácí a na čem šetří.
Žádná věda v tom není. Nepracujeme online, ale vyhledáváme práce co nám dají buď zkušenosti nebo dobré vzpomínky.
Nic není překážka. Je to jen ve vaší hlavě.
Vy co sedíte doma a mate chuť rýpat jací jste zodpovědní občani co denně chodí do práce, zamyslete se nejdřív, kdo vás do té práce nutí- jste to vy samotní. Každý má právo se rozhodnout žít tak, jak uzná za vhodné. Každý se mohl rozhodnout stejně, jako my. Ať už na cestách nebo ne, je to každého věc. Každý začal s čistým štítem a je na něm, jak si ho pokreslí.
Takže to je tak vše o tom, jak přicházíme k penězům z nichž na cestách žijeme. Není to vždy snadné, ale rozhodnutí takto žít jsme učinili my a pro nás to bylo to nejlepší co jsme mohli udělat.
Jen díky různorodým pracím v různých zemí, jsme tam kde jsme. A pracovat v místní komunitě? Na to nějaký online práce prostě nemají.
Comments