Na úplný vrchol Roys Peak (1578 m.n.m) jsme se dostali 31.7.19 tedy v zimním období, které výšlapu dodalo tu pravou sněhovou atmosféru. Ostatně, jako spousta našich oblíbených výšlapů, které jsme tu podnikali.
Asi jako spousta lidí jsme vstávali brzo. Počasí nám přálo už z rána. Ovšem nad horou se držel mrak tak jsme tušili, že bude na vrcholu čerstvý snížek a doufali jsme, že ne déšť. Udělat čaj, namazat se krémem a můžeme vyrazit. Na rozdíl třeba od Tongarira, zde se jde od nuly. Takže už od parkoviště začalo prudké a klikaté stoupání, ale zatím pořád ještě na prašné cestě pokryté obrovskýma kravincema. Všude jsem četla, že na treku je spousta ovcí, ale mi potkali tedy jenom desítky krav.
Celou dobu je vidět cíl cesty, což je občas horší zvlášť když si každých několik metrů myslíte, že už tam skoro jste, ale jdete další hodinu. Potkali jsme i dvě holčiny, které to při prvním setkání se sněhem vzdali a otočili se na patě, nedivím se když měli skoro letní šaty.
Sníh začal asi tak v půlce cesty, nejdřív jen místy a pak už slyšíte pod podrážkou praskání sněhu. Namrzlé keře a rostliny, jako z pohádky.
Prošli jsme kolem známého výběžku, u kterého končí skoro každý a vrací se zpět dolů s vědomím, že došli až ke konci, jen protože hlavní fotky treku jsou dělané na tomto místě. To nám nestačilo, proto jsme pokračovali na úplný vršek, kde bylo znát, že moc lidí tu neprošlo a tak si musíme prošlapat cestu sněhem skoro samy. Cesta na úplný vrchol trvala asi hodinu. Poslední kroky nám to ztěžovalo náledí k úplnému vrcholu.
Na vrcholu na nás čekal zasloužený výhled na Mt. Aspiring a jezero Wanaka + celé jeho okolí. Půl hodiny jsme se kochali v menším větru u sloupu polepeného samolepkami. Byl to naprosto nádherný pohled. Mraky se sem tam ukázali a na pár vteřin zastínily ten výhled, ale za chvilku zas byly pryč.
Cesta dolů dostala podobu bažiny díky tání sněhu takže jsme zpáteční cestu spíše proklouzali. Krom zastávek na focení jsme měli i dvě na svačinu takže celkově jsme to šli zhruba 5 hodin. Nesmím zapomenout na zastávku, kdy Ivan udělal malinkého sněhuláka.
Samozřejmě jsme se zastavili i na známém výběžku, kde se šlo po celkem tenké hraně.
Dole jsme se unavení převlékli a zaslouženě šli na večeři do restaurace.
Řekla bych, že výšlap je celkem náročný zvlášť pokud je sníh, ale stojí o za to. Uděláte dobře, když si s sebou vezmete jídla radši víc.
Praktické informace ⬇️
⛰Časová náročnost je mezi 5-6 hod. podle počtu zastávek, sezóny a vaší předchozí zkušenosti.
⛰Cesta začíná u parkoviště na Mt. Aspiring road.
⛰Pro jistotu vyjděte brzo, nevíte jak náročné to pro vás bude a jak dlouho půjdete.
⛰Pokud se chcete vyhnout návalu turistů nejlepší období, kdy jít trek je v zimě. Krom toho se sněhem to je opravdu pohádkové. Potkali jsme asi 10 lidí takže v létě to musí být fronty. Ale není to pro každého.
⛰Cesta je zpevněná, takže si vystačíte i s teniskami, ale v zimě doporučuji rozhodně pohorky.
⛰ Vzdálenost 6 minut od Wanaka a 1 h. 45 min. od Queenstown.
⛰Trek se nachází na soukromé farmě držte se tedy vyznačené trasy.
⛰ Je uzavřen každý rok od 1. října do 10. listopadu z důvodů rození jehňátek.
⛰Nenajdete zde pitnou vodu a proto si vezměte dostatek s sebou. Wc jsou 200 metru od parkoviště a druhý je až na hoře, ale netuším v jakém stavu.
⛰Trek si můžete rozšířit k Mt. Alpha.
⛰ S sebou jako každý trek,který jdete v zimě 3 vrstvy oblečení, jídlo a pití popřípadě teplý čaj, sluneční brýle, opalovací krém a dobré boty. Pokud jdete pozdější hodinu nezapomeňte, že v zimě je tma už tak kolem 5 odpoledne tak zabalte i čelovku.
⛰ Mačky ani nic podobného jsme neměli a šlo to i v metru vysokém sněhu ovšem nepodceňovat.
⛰Sledujte počasí, podmínky zvlášť nahoře se mohou rychle měnit.
Jak asi víte, já osobně mám treky ve sněhu hrozně ráda. V podstatě vám kosa ani není, protože ta námaha těla nedovolí a to kouzlo zasněžené krajiny je nepopsatelné.
A co vy? Trekujete radši v zasněžené krajině nebo slunečném létě
?
Comments