3 týdny ,1 Honda, 2 lidi, vestavba a střešní stan 21 míst na spaní - žádné placené A nespočet zážitků To je tak ve zkratce náš průjezd ze Švédska do Norska.
Abych vás tu nespamovala miliónem fotek, vytvořila jsem koláže jež obsahují fotku místa, kde jsme nocovali a fotku nějaké vybrané aktivity co jsme v tom dni podnikli.
Ve Švédsku jsme 7 týdnů pracovali a pak se vydali na další cestu, projet kousek Norska.
Potom co jsme rok žili v autě na Novém Zélandu, jsme si vytvořili tento nový domov v nové Hondě a pokračujeme opět vanlife i když zas trochu jinak.
Každé místo bylo něčím jedinečné a jak už to tak během života na čtyřech kolech bývá, svoboda každého dne je nepopsatelná.
Teď jsme v Norsku nastoupili do práce takže necháme auťák odpočívat než bude zas volno a na další větší cestu se brzo vydáme dál po Norsku.
Takže, jak šel zhruba den po dni:
1.Den
Po skoro dvou měsících sázení stromů ve Švédsku jsme se zase vydali na cestu. Nemohli jsme se dočkat až prozkoumáme další ze zemí, kterou mám na svém wish listu.
Den provázel graffiti jam konající se pod mostem a na noc jsme si našli tiché místo na poloostrůvku Anderson, které mělo ohniště a možnost si zarybařit.
2.Den
Hned z rána jsme se vydali krmit, hladit a nechat se oslintat od krále lesa- losa. Neuvěřitelný zážitek, neuvěřitelné zvíře. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací. Třeba o losím mléku, které je velice vydatné a vyrábí se z něj jeden z nejdražších sýrů na světe. Nebo, že los chodí na velkou 20x za den :D No je fakt, že jsme v lese nacházeli na každém metru trus připomínající mandle v čokoládě :D
Místo na spaní jsme hledali celkem dlouho a nějak se nám nedařilo najít něco vhodného. Proto jsme zakempili kousek od silnice což se nám večer trochu vymstilo chuligány, kteří na nás z auta pořvávali.
3. Den
Ve znamení největšího Švédského vodopádu Tannforsen, který nám poskytl ke krásné fotce i duhu.
Měli jsme v plánu přejet hranice do Norska, ale jelikož jsme jeli vedlejší silnicí, na hranici nás zastavili, že bohužel nemají potřebné věci na testování a poslali nás k hranici 60 km zpět- po více frekventované silnici. Bylo asi osm večer a už se nám nechtělo nic řešit. Proto jsme zakempili.
Tuto noc jsme spali asi deset minut od Norských hranic, abychom byli ráno připraveni. Měli jsme krásně klidnou noc a dokonce si kolem auta zahoubařili.
4.Den
Ráno jsme přejeli hranice a po testování se dostali do vysněného Norska.
Hned jsme si zajeli k vodopádu Storfossen. Každý další vodopád si říkáme, že je hezčí než ten předešlí a jinak to nebylo ani zde, nemluvě o tom, když jsme stále nemohli přijít na to co to slyšíme cinkat, když se z křovisek vynořilo stádo oveček.
Na spaní jsme zvolili krásný plac s ohništěm a bylo zde místo tak akorát pro nás. To by, ale nebyli vlezlí lidé, kdyby se k nám nenasáčkovali a rovnou s miminkem, které naštěstí přes noc slyšet nebylo, ale během stmívání nebylo k utišení.
5.Den
Hned ráno jsme navštívili aquapark a splnili tak povinnost koupele.
Celý den jsme zkoumali nádherné město Trondheim a jeho mraky aktivit, které nám na hodinkách dali 32 tisíc kroků.
Byl celkem problem najít neplacené parkoviště, ostatně ve všech větších městech to není jiné. Naštěstí jsou letní prázdniny a místní univerzita (hned u katedrály) posloužila, jako parkoviště za 100nok na celý den
Spali jsme asi 10 minut autem od centra na místě se spoustou malin, kterými jsme doplnili naší snídani.
6.Den
Našli jsme si na vaření úžasné odpočívadlo s výhledem. Také jsme viděli první kyrke (kostel) v Norsku, které mě ohromují nejen krásným vzhledem, ale i vůní dřeva.
Přišla taky fáze, kdy jsme za celou dobu neviděli (a ani jsme nehledali) prádelnu a tak jsme si spodní prádlo přemáchli v našem skládacím škopku a Jelenem. Oproti Zélandu to tu je s prádelnou těžší.
Spali jsme u sjezdovky, která je v provozu jen během zimy takže byl klid. Tuto noc jsme měli velice silný vítr, ale stan to obstál na jedničku.
7.Den
Blížíme se k fjordům-hurá. To je něco co tu miluju a na co jsem se těšila- ty fjordy.
Vyšlápli jsme si tu menší strmák Vettafjellet, abychom si fjordy užili ze skoro ptačí perspektivy. Naše auto bylo opět mraveneček, kterého jsme pozorovali nahoře. Cestou dolu jsme si nasbírali obrovské borůvky do našeho smoothie.
Našli jsme si místo s bezva výhledem, jako z plakátu. Tady jsme si řekli, že se bude hodit slavná nohatá fotka, protože ten výhled byl nepopsatelný.
8.Den
Den menšího odpočinku v Andalsnes, kde jsme se opalovali, zagrilovali a zaplavali si. Opatrné našlapování kvůli medúzám bylo dalším zážitkem během koupání s výhledem na fjordy. Našli jsme zde poklad- teplou, venkovní sprchu. To se moc nevidí mít venku teplou sprchu. Nijak jsme jí nevyhledávali, ale bylo super jí mít a zase se umýt.
Místo na spaní jsme opět hledali dlouho jelikož v okolí bylo strašně moc lidí s karavanem a zabírali místo brzo. Proto jsme našli místo v lese a jeli do něj offroadem doufaje, že auto přežije. Ten klid- no asi to znáte, když si najdete nekomerční místo, kam se moc lidí nedostane a jste tam samotní.
9.Den
Místo, které mi Norsko zařadilo do zemí, které musím navštívit byl Trollstigen. Těchto 11 serpentýn jsme projeli hned dopoledne. Jenže nám to nestačilo a šli jsme si dát šesti hodinový výšlap Trollvegen až k nejkolmější skále Evropy. Výhled byl ohromný, doslova mi brněli špičky prstů, když jsem se koukla dolů. Ledovcově modrá voda, sníh, balvany, ovce- nic nechybělo. Samozřejmě cesta zpět byla opravdu náročná pro kolena
Spali jsme kousek od silnice takže noc byla hlučná a během vaření nás málem sežrali komáři, ale za to ráno to stálo protože...
10.Den
Protože ráno jsme se na Adama a Evu vykoupali v ledovcové vodě a byl to nádherný osvěžující zážitek. Já nejsem teda otužilec-chladné počasí mi nevadí, ale studená voda celkem ano. Moje polovička umí být přesvědčivá a jsem moc ráda, že mě přemluvil, protože jsem se pak cítila, jako vyměněná. Celý den nás provázela místa s takto krásnou modrou vodou a noc jsme zakempili ve městě Lom na velkém place, kde bylo plno kempařů, ale i tak jsme si našli vlastní zákoutí s výhledem na hory. Mohli jsme si tak vychutnat losí salám, který jsme si předešlí den koupili.
11.Den
K dalším fjordům celkem klikatou a strmou silnicí až k malé vesničce Geiranger, kde jsme po procházce k vodopádu, nalodili nás i naší Hondu na trajekt. Pluli jsme kolem známých vodopádu, jako třeba sedm sester nebo ženich. Jeden příběh vypráví, že ženich je stále nerozhodný, kterou ze sedmi sester si vybere. Mimochodem fjord Geiranger je zapsán, jako jeden z nejhezčích fjordů Norska. A to mohu potvrdit.
Nalodili jsme se, jako první a vylodili jsme se, jako první.
Občas je tu v Norsku trajekt potřeba, pokud se nechcete vracet stejnou cestou a nebo i dlouhou štreku.
Na noc jsme spali u ledovcové rozbouřené řeky, která nás uspávala svým zvukem.
12.Den
Důvodem cesty trajektem bylo spoustu ledovců, které jsme chtěli vidět. Respektive ten ledovec je jen jeden, ale je tak obří, že se rozkládá na velké ploše a může se tak zajet na spoustu míst, kde je vidět v různých koutech. Ten první kout byl Briksdalsbreen, ke kterému vedla pohádková krajina a vodopád co nás smočil až na kost, jelikož cesta k ledovci vedla pouze kolem něj. K obědu se rybařilo (asi jako každý den) ale tentokrát rybka byla tak pěkná, že jsme ji pustili.
Na noc jsme si našli doposud jedno z nejhezčích míst a to na parkovišti s výhledem na další část ledovce. Společnost nám dělalo pět kraviček, které zanechávali pěkné hromádky :D
13.Den
Ranní koupačka a může se jet dál.
Tentokrát na výšlap k ledovci Nigardsbreen, na který jsme si sáhli. Neuvěřitelně modrá barva až oči přecházeli. Na ten zážitek nikdy nezapomenu. Ani slovy nejde popsat ta majestátnost. V jednu chvilku se ulomil kousek ledovce a my jsme se málem po.
K ledovci jsme šli pěšky od info centra jelikož nám přišlo zbytečné platit mýtné kvůli pár metrům k bližšímu parkovišti. Vtipné bylo, když nám slečna na recepci řekla, že můžeme přespat na parkovišti a přitom tam byla cedule zákaz kempování.
Nocovali jsme na odpočívadle s ohništěm, kde jsme si opekli večeři a trochu se zahřáli jelikož v této oblasti začalo trochu přituhovat.
14.Den
Cesta 55 autem k dvoutisícovkám. Tentokrát si mákla místo nás naše Honda. Co zatáčka to nádherný místo, co odpočívadlo to dechberoucí výhled. Tato cesta patří k jedněm z nejkrásnějších co jsme projeli a to myslím včetně Zélandu. Výhledy opravdu stály za to ačkoliv jsme radši měli topení na plný koule a otevřená okénka, aby se nám autíčko nepřehřálo.
Noc jsme trávili na mechu. A to skoro doslova. Našli jsme místo v lese, kde byl kolem dokola mech, zde jsme si dali spršku v našem autě jelikož jeden z kempů nám nedovolil dát si pouze sprchu pokud se neubytujeme.
15.Den
Den deště. Projížděli jsme různá malá města a zastavovali se u jejich zajímavostí. Celkově to byl posouvací den, ale i tak jsme si na něm našli něco pěkného. Třeba mamutí skeleton nebo další z krásných dřevěných kostelů. Na večer, když se déšť uklidnil jsme zaparkovali pod mostem. Respektive jeli jsme pod most a za ním byl lesík, kde jsme nocovali a kde byla tma tmoucí, takže jsme využili příležitost a udělali krásnou fotku, jak z instagramu, kdy stan hezky prosvítá.
16.Den
Dopřáli jsme si zas trochu toho městského dne a dobrého jídla v restauraci. Než jsme našli restauraci co by nám vyhovovala, tak to trochu trvalo.
Nakonec naše chuťové buňky uspokojil Salt and Pepper restaurant, s pestrým výběrem a křehoučkým masem.
Spali jsme kousek od přístavu, kde byl wc pro rybáře a hezký výhled.
17.Den
Dojeli jsme k hlavnímu městu Norska-Oslu.
Malá rada- tím, že si nastavíte navigaci, tak aby jste nejeli pře mýto je blbost. Mýto nestojí zas tak moc, v závěru ty různé objížďky vás stojí možná i víc-benzín i nervy.
Jelikož bylo stále zamračeno rozhodli jsme se návštěvu hlavního města nechat na další den. Proto jsme si prošli jen park mimo centrum se spoustou zajímavých soch, jako třeba čůrající panenku.
Fotku místa, kde jsme nocovali nemám, ale šlo o běžné parkoviště, kde se zrovna scházelo plno dětských táborů, naštěstí v noci naprostý klid. Byla jsem překvapená kolik je míst na spaní kolem Osla.
18.Den
Oslo. Pokrokové město plné elektro aut, elektro koloběžek i kol. 33 tisíc nachozených kroků mluví za to, že jsme se tam opravdu nenudili. Nechtěli jsme řešit složitě parkování a proto jsme auto nechali asi 40 minut chůze od centra- proto i tolik kroků. Ivan v sandálech -au. 12 hodin prochozených v hlavním městě nás, ale utvrdilo v tom, že na ty mega města nejsme a proto jsme se několika tunely posunuli k místu spánku. U mola jsme si vychutnávali západ slunce a blažený klid- ne že by ty elektro auta vydávali nějaký rámus.
19.Den
Válendo, rybaření, houbaření a filmek. Miluju tu svobodu, kdy si řekneme- dnes se nikam neženeme budeme jen odpočívat. Ačkoliv potom co to řekneme stejně neodpočíváme, ale v našem slova smyslu prostě nic nehrotíme- musíme stihnout to a to.
Jediný co jsem hrotila bylo, že se mi noťas vybil, ale řekla jsem si, že brzo zas budeme v domě a tam si ho užiju naplno.
Spali jsme u písečné pláže obklopené lesem plných hub. Ranní rosa nám zpomalila
skládání stanu.
20.Den
Pomalu, ale jistě se blížíme k našemu novému působišti a dalo by se říci, že na tomto tripu i k cíli. Sochy trolů a chladná rána nám říkali, že se blížíme. K obědu jsem udělala houby a jelikož jsem neměla strouhanku, poradila jsem si rozdrcenými suchary.
Noc byla hrozná- alespoň pro mě jelikož nemohu mít špunty do uší. Spali jsme kousek od (údajně opuštěného) kolejiště. Opuštěného tak moc, že vlak jezdil od deseti večer do dvou ráno každou hodinu.
21.Den
Užívali jsme si okolní města a krásné dřevěné budovy s mechovou střechou.
Těšili jsme se až si vypereme, dáme horkou koupel, umyjeme nádobí v horké vodě a nabijeme všechnu elektroniku. Ale netěšili jsme se, že se nebudeme nikam posouvat a náš stan zůstane teď na nějaký čas složený.
Noc se západem slunce a poslední ranní sušení stanu po napadané rose, které muselo být pořádně.
22.Den
A jsme na místě? Kde? No nemusíte vědět všechno :D
Prostě v tomto domě s krásným výhledem na okolní hory, kde se dá jít hrozně moc výšlapů a v zimě brázdit kopečky.
Neuvěřitelně krásné tři týdny máme za sebou a moc se těšíme až přejde zima a budeme moci projet další část Norska, které jsme si zamilovali na první pohled.
Comments