Sázení stromů ve Švédsku

Jednu z nejtěžších sezónních prací máme za sebou.

Ačkoliv jsme sledovali videa, jak vypadá sázení u této společnosti a ačkoliv jsme se fyzicky i psychicky připravovali, realita byla úplně jiná.

První týden jsem si říkala, že to není ještě tak špatné. Další týdny to bylo náročnější.

Ale bylo bezvadný to zkusit a zažít první sezónu. Zas si odnášíme další poznatky, nová kamarádství a možná i nějaký ten sval na víc, plus modřin požehnaně.

➡️Délka práce- 1,5 měsíce

➡️Plat- 138 SEK/ hodinu nebo od vysázeného stromku

➡️Pracovní doba- určovali jsme si samy, většinou 7 hodin/denně

➡️Ubytování- v bydlení zařízeném společností

➡️Náplň práce

Je těžké tuto práci popsat a ještě těžší to pochopit ze čteného slova (pokud jste nikdy nic podobného nedělali.) Proto se, pro lepší představivost, mrkněte zde v našem videu.

Od společnosti jsme dostali spoustu pracovního vybavení i oblečení. Každé ráno jsme si tedy oblékli softshell bundu (jen pokud bylo po ránu chladno), reflexní triko s dlouhým rukávem, oranžovou kšiltovku, pracovní kalhoty a gumáky či lovecký boty (podle vlhkosti terénu.)

Dostali jsme služební auto, ve kterém jsme měli všichni uschovanou nepromokavou bundu a nepromokavé kalhoty, kdyby začalo v průběhu dne pršet. Na ploše jsme si ještě vzali rukavice a přes hlavu síťku proti hmyzu.

Průběh dne

Práce byla v podstatě pořád stejná, ale zároveň v plno věcech proměnlivá. Ráno se jede na sklad naložit stromky do auta. Podle toho kam se jede sázet, se naberou ,,kazety" se smrkem či borovicí. Občas i mechanicky ošetřené.

Kazety jsou takové ploché boxíky, z kterých berete stromy a sázíte (viz. obrázek.)

Takhle nějak vypadá plná a prázdná kazeta stromů powerpotů.

Boxy jsou dělené na 3 velikosti:

•malé- powerpoty (cca 121 kusů v jedné kazetě)

•střední -jackpoty (cca 64 ks )

•velké- superpoty (cca 32ks)

My jsme sázeli z 90% jen malé, tudíž stromů bylo v jedné kazetě víc. Vždy záleží na požadavcích majitele pozemku.

Podle těchto velikostí je také určená finanční odměna. Extra peníze jsou i za nezoranou plochu nebo když se někde musí dosazovat (vše vysvětlené níže ve článku.)

Když je vše v autě naložené, jede se na plochu.

Každý tento papír obsahoval informace pro vedoucího týmu- kolik se má na ploše nasázet, jaký druh sazenic, souřadnice kde se místo nachází atd.

Na pozemku se najde nejlepší plac na odstavení auta a zaparkuje se. Většinou je to podle plánku rudý křížek (viz. obrázek.)

⇨První odlišnost přijde v okamžiku, kdy je plocha mimo příjezdovou cestu nebo je tak velká, že nemá cenu si tahat dva boxy na 15 minut vzdálené místo. Musí se tedy udělat nanáška což znamená, že si každý vezme na záda nosičku a podle svého uvážení i počet plat. Někdo nosí 10 kazet a někdo míň. Co si budeme povídat, toto pro mě bylo nejtěžší. Nechtěla jsem si odrovnat záda. Plně naložená nosička může mít i 50kg nemluvě o samotné konstrukci, která tlačila do zad.

Výhodou nanášky je, že nemusíte tak často chodit k autu pro stále nové stromy, ale máte je všechny u sebe. Nevýhodou je, že než dojdete na to místo v terénu, vyplivnete duši.

⇨V druhým případě je sázecí plocha hned u cesty, tak si každý vezme na svůj popruh 2 boxy kolem pasu a pro nové si chodí k autu. Takových ploch je málo. Většinou jsou tak velké, že se nanášce, dříve nebo později, nikdo nevyhne.

Když už jsou stromy připravené, vezmete další nástroj, který bude vaší součástí po celou dobu. Putka.

Putka neboli sazečka je rudá trubka, do které vhodíte stromek a ten projede až dolů. Dole se trubka zapíchne do země a sešlápne, aby se otevřela a strom zůstal v zemi. Pokud jste ještě neviděli video, teď je ta správná chvíle si ho pustit, jinak asi neporozumíte o čem tu píšu :D

Když se řekne sázení stromů, každý si představuje neustálé klečení a kopání lopatou do země. Jak vidíte, tady to tak nebylo.

Když už jste ustrojený, máte putku v ruce a stromky připravené na sázení, tak pak vlastně během sázení vypadá člověk takto.↓

Sází se do zoraných řádků.

Pokud je plocha nezoraná (což poznáte, protože neuvidíte žádné pěkné řádky nebo alespoň náznak) tak se sází do dobré zeminy, kde se dá. To je samozřejmě za příplatek. Zjednodušeně- do suchého jde borovice, do mokrého smrk. To vám, ale vždy píšou na plánku.

Domů se jede podle potřeby. Většinou 7-8 hodin se sází, ale jsou i větší borci, kteří dělají i déle. Podle této zkušenosti vím, že po několika hodinách je energie menší, tím pádem člověk i zpomaluje.

Pokud hodně prší, jede se domů dřív. Pokud dosáhnete nasázeného limitu, s kterým jste spokojení a ostatní v týmu také, jede se domů. Pokud chcete dělat déle je to na vás. Většinu času jsme byli tak unavení, že nám stačilo sedm hodin na to, abychom byli zbytek dne skoro nepoužitelní a nemělo by význam v práci zůstat déle.

Pak se jede na překladiště vyndat prázdné kazety z auta a zalít stromky.

Každé odpoledne bylo na mě naplánovat plochu, na kterou se pojede sázet následující den (pokud to není ta stejná.) Procesem plánování vás nebudu zatěžovat. Jen k tomu řeknu, že jsem dostala služební mobil a laptop, ve kterém jsou všechny plochy na kterých se sází, aby člověk věděl, kde je podle souřadnic najít a jaké tam je orání.

Minimální limit za den je nasázet 2500 stromů. Zkušenější udělají i 5000.

Je spousta ovlivňujících faktorů, které mají vliv na počet, který vysázíte. Samozřejmě je to hlavně na vás, jak se té práce chytnete. Není to pro každého. Stačí se kousnout a dostat se přes těch cca 20 kazet denně.

První den jsem měla 5 kazet a druhý už 11, ale zas třeba pátý den zase jen 6. Na nejlepší ploše co jsme měli jsem měla 22.

A takhle se to mění kvůli všemu možnému ⤵️

‼NEPŘÁTELÉ SAZEČE

•Hmyz

Všechna možná havěť co nás otravovala průběhem celého dne. Ráno malé midges, které se dostanou i přes síťku a váš obličej pak vypadá, jak po neštovicích. Přes celý den komáři a ve vlhku muchničky. No a ve vedrech hovada, která si vás vyhlídnou a létají vám kolem hlavy celý den- skoro pravidelné kruhy s otravným zvukem helikoptéry. Nezdá se to, ale opravdu vám budou brnkat na nervy až občas vybouchnete. Ne nadarmo pár sazečů přišlo s výrokem: ,,Ještě jednou mě něco kousne a končím!" Jediný, kdy máte od hmyzu klid je, když fouká vítr a je pod mrakem.

•Vedro

Kvůli tomu otravnému hmyzu si moc nechcete nechávat krátký rukáv a to bohužel ani v tom největším vedru. Kvůli bažinám si zas nemůžete nechat botasky. A kvůli popadaným větvím nemůžete mít kraťasy. Děláte na otevřené pláni, kdy celý den praží slunce (nejsilněji odpoledne.) Teklo z nás, jak z konve. Vedro vám také ubírá na energii a chodit z kopce do kopce je únavné. Když občas zafouká vítr, tak děkujete všem svatým za tu vteřinu blaha.

•Špatné plochy

Co si pod tím představit? To asi každý pochopí když tam sází. Dobrá plocha je ta, která má viditelné orání což znamená, že přesně vidíte malé kopečky, kam stromek sadit a řádek kam jít. Špatné plochy pro nás byly: bažiny, zarostlý terén maliníkem vysokým po pás, popadané stromy na každém kroku, obrovské balvany co musíte překročit či obejít, dlouhé trasy na které musíte nanášet víc kazet, téměř neviditelné řádky, klestí všude. Po pravdě dobrou plochu jsme měli za celou dobu pouze dvakrát. Třeba první místo, kde jsme sázeli první den, bylo orané před 2.lety to znamená, že plocha byla hrozně zarostlá a nešlo vidět ani kam člověk šlape natož nějaké řádky, kam se má sázet.

Tohle byla jedna z těch horších ploch, ale alespoň byla rovná a nezarostlá.

•Kameny

Stromky projdou putkou a dole jí musíte zabodnout do země. Co se, ale občas stane je, že pod terénem je ukrytý kámen. Takže se napřáhnete a zabodnete do kamene. Rukou vám projde brnění a zvuk ,,cink" se rozléhá po celé ploše spolu s nadávkami.

•Dosazovací plocha

Je plocha, kde už se před pár lety sázelo, ale bylo to buď málo nebo se neujaly všechny stromy. Takže se víc nachodíte než nasázíte. Za normálních okolností totiž musíte strom sadit 1-2 m od sebe, ale jakmile jde o dosazovačku, tak sázíte třeba i každých 10 metrů. Nachodíte tolik km a vysadíte minimum. Naštěstí i za to je příplatek.

•Déšť

Pokud jde o malou spršku tak jsme byli i rádi. Jakmile už leje, jak z konve musíte buď počkat než to přejde (což už jste stejně většinou zmáčený na kost) nebo práci ukončit.

•Suché stromky

Je to špatný už jen kvůli stromečkům, které samozřejmě potřebuji vodu, aby přežili. Pro sazeče je na nic, že suché stromy nepropadávají putkou takže musíte vynaložit víc sil, aby stromek spadl.

•V putce zaseklé bahno/ více stromů/ žádný strom,..

Když už jste unavení, tak vás ještě nejvíc dodělá, když musíte vynaložit víc sil. Což se stává když zabodnete putku do země, zvednete jí a strom nikde. Jak to? Buď jste ho tam nedorozuměním zapomněli vhodit nebo se na okraji drží lepkavé bláto, které brání stromu v cestě ven. Občas putku nezavřete tou páčkou, kterou máte u palce a zabodnete do země- to je pak plná trubka hlíny. Nebo omylem vhodíte dovnitř více stromů a vypadnou vám dva i tři.

•Syndrom opilce

V pracovní době je alkohol samozřejmě zakázán. Budete si připadat, jako opilec potácející se z hospody i bez promile v krvi. Udržet balanc je leckdy náročné, zvlášť s nákladem kolem pasu či na zádech. Ani nedokážu počítat kolikrát jsem se přerazila o hromadu klestí nebo kolikrát jsem musela jít, jako provazochodec, na nějakém spadlém stromu. Pod nohami vám to neustále křupe a občas holt stoupnete na větev co jen tak nekřupne a ta vás trochu vyhodí z rovnováhy. Nemluvě o záludných větvičkách co vám chytnou nohu a nepustí.

Zvířátka, na která můžete narazit: žabky, myši, ještěrky, lišky, hadi (několikrát kousek od zmije), los (viděli jsme dvakrát, ale spíš mraky jejich stop a výtrusu), bažanti, tetřev zajíci a medvědi, které jsme naštěstí neviděli, ale jejich trus byl také občas k nalezení.

VÝHODY SÁZENÍ

Dodržujete neustále pitný režim. Všechnu vodu vypotíte a tak nemusíte za cely den skoro ani na wc. Zocelíte se. Po několika pádech se naučíte balanc. Zjistíte své limity. Jste blíž k přírodě. Neomezený počet borůvek. Pokud si opravdu máknete nad normu, můžete si dobře vydělat. Nikdo vám nestojí za zadkem a hlavně zkusíte něco nového.

POSLEDNÍ DEN BYL NEVŠEDNÍ

Nepočítali jsme s tím, že poslední den bude ještě víc nevšední než doposud. V deset večer zazvonil telefon. Nastal požár. Bylo potřeba co nejvíce lidí, aby přišli pomoci. V 11 večer jsme byli na místě a čekali na rozkazy. Rozdělili nás do dvou skupin. Na nás přišla řada v 8 ráno až do 8 večer. Naštěstí to nejhorší bylo uhašeno večer hasiči a také pomohly dvě helikoptéry. Na nás tedy bylo dohasit doutnající části a pohlídat, aby se oheň nerozšířil dál než do těchto dvou hektarů škody. K dobru bylo blízké jezero, z kterého se čerpala voda. Kolem šesté večer začalo pršet takže jsme zmokli až na kost, ale bylo to něco, na co jsme všichni čekali.

Z každé práce si kromě zážitků a zkušeností odnášíme i něco na víc. Třeba z této práce nohy plné modřin, skoro po celém těle štípance, pupínky na chodidlech, svalovou hmotu a nějakou tu alergii.

Ale, když to vezmu čistě za sebe, jako za dívku. Zvládla jsem to. Neříkám, že bez problémů a netvrdím, že bez nadávek (jéé těch bylo.) Ale zvládla jsem to a dokonce lépe než někteří kluci. Už jsem dělala různé práce, lehké i těžké a každá je jiná. Nedá se srovnat, která byla těžší jelikož sezónní práce nejsou lehké ani jedna, každá je náročná jiným způsobem. Toto však byla první práce, kdy mi i ukápla slzička fyzickým vyčerpáním, kdy jsem spadla a už jsem nechtěla ani vstát, jak jsem byla unavená. Kdy jsme měli volný víkend, ale hodně krát jsme ho prospali, aby jsme se zregenerovali. První práce, kdy jsem to chtěla každý den vzdát. Nikdy na tuto zkušenost nezapomeneme a jsme rádi, že jsme mohli být součástí.

48749 vysázených stromů a pomoc při požáru mi dává dobrý pocit, že jsme snad mohli být užiteční.

Naštěstí se nám naskytla možnost příjemnější práce v Norsku a tak jsme rádi, že můžeme jít vstříc dalšímu novému dobrodružství.