Sběr vína- Francie

Sběr jsme dopředu neplánovali , ale v létě 2023 nám krachlo několik plánů a proto jsme se v září vydali do Francouzské Champagne zkusit po dlouhé době sezónní práci.

Plán byl 3 týdny a vzhledem ke strašným událostem co se tam odehrály (popíšu níž) jsme zůstali jen 6 dní.

➡️Délka práce: 6 dní

➡️Plat: 680 eur za šest dní

➡️Pracovní doba: 6:30 až do doby, kdy je sesbíraná daná vinice. Většinou do 16:30.

➡️Ubytování: v historické budově připomínající Bradavice. V pokoji s dalšími dvěma a ve stanu.

➡️Na co se připravit:

Předem se při takové práci připravte na to, že datum začátku i konec není jistý. Vše se odvíjí podle počasí a stavu vinic (například zralosti.) Musíte být tedy flexibilní a nečekat, že si uděláte přesný plán. I my jsme čekali se zabalenou krosnou na povel, kdy můžeme jet.

Sběry jsou mezi koncem srpna/začátkem září.

Další důležitá věc je vědět , že za takovou prací jezdí hodně podivní lidé. Přeci jen je to pro spoustu lidí dobrý výdělek za krátký čas. Proto musíte být trochu flegmouši a připravit se na hodně náladový až agresivní lidi, kteří mají třeba i absťák. Zde přidám informaci, že kvůli tomu bych už určitě nikdy nejela přes českou komunitu do Francie.

S sebou si vezměte pracovní věci, které rovnou vyhodíte a dobré zahradní rukavice.

Nečekejte žádný luxus co se týká ubytování. S sebou si dovezte stan, je totiž možné, že budete spát jen tak někde u řeky s přivezeným záchodem a sprchou. Měli jsme štěstí, že ten rok měli zařízenou historickou budou, ale oni měli smůlu, že lidi si toho nevážili. Každopádně jestli máte auto v kterém můžete spát, máte vyhráno.

➡️Náplň práce

Brzo ráno jsme se všichni sešli u kanclu a po týmech odjížděli na různé vinice. Tým se většinou skládal po patnácti lidech.

Na místě jsme si všichni vzali kbelíky a zahradní nůžky. Nemusím zmiňovat, že některé nůžky nebyli ostré, takže bylo lepší být mezi prvními vyvolenými.

Pak už si šel každý do svého řádku. Jste rozděleni do dvojic, protože stříháte keř z obou stran. Trsy vína se stříhali do kbelíku a plný kbelík se odnášel do beden, které byly rozmístěné v řádcích po několika metrech. Tyto bedny odvážejí pověřené osoby. Občas na keříku visel uschlý trs vína, který se také musel odstřihnout a nechal se na zemi.

Keře jsou nízké a proto většinu času pracujete v pod dřepu a chodíte, jak kačeny. Nezapomínejte na správné protažení i správný postoj. My jsme měli menší pomocníky skládací židličky ze sportisima. Samozřejmě rychlost je u sběru důležitá a proto jsme je používali jen v krajní nouzi. Každopádně se hodili o přestávce a po práci u stanu, nezaberou žádné místo-stačí je svázat na bok krosny.

Sbírá se za každého počasí. My jsme tou dobou měli neskutečné pařáky. Kolem 35 stupňů. Takže jsme za klobouk byly opravdu vděční. Naštěstí jsme dostávali pitnou vodu, ale lahev jsme si také nosily svou. V půlce jednoho dne začalo pršet a to se zas hodila pláštěnka. Samozřejmě uzavřená obuv- mezi řádky je různý plevel i bordel.

Vinné šťávy hodně lepí, takže oblečení po sběru určitě vyhodíte.

Měli jsme 45 minut přestávku, ale bohužel nebylo moc míst, kde se schovat ve stínu. Ohledně jídla doporučuji vzít si s sebou nějaký menší přenosný vařič, kde si budete dělat nějaká jednoduchá jídla. Dobré je, že můžete ochutnávat různé druhy hroznů a pokud máte hlad nebo žízeň nebo máte málo energie, dáte si hrozny.

NAŠE ZKUŠENOST

My máme sezónní práce rádi. Zažili jsme jich mraky na Zélandu. To ostatně můžete vidět zde na webu v sekci práce v zahraničí.

Toto však byla zkušenost, kterou už bychom opravdu nezopakovali. Může za to bohužel česká komunita, se kterou jsme tam byly a hlavně člověk, který nabírá lidi a je mu jedno jaké.

Představte si nějaký feťácký skvot, od kterého by jste se drželi hodně daleko. V takové společnosti jsme přečkávali šest dní a prvně jsem se opravdu v nějaké práci necítila bezpečně. Byla jsem ráda, že jsem si s sebou nevzala žádné cenné věci.

Vše vyvrcholilo noc, kdy nám všem český zprostředkovatel oznámil, že se následující den v šest ráno musíme odstěhovat, protože památkáři jsou pobouřeni v jakém stavu je historická budova, v které jsme 5 dní všichni žili. A já se jim nedivím. Když jsem prvně tento kostel viděla byla jsem nadšena, že tam budeme žít.

Jenže jako cestovatel mám vnímání trochu jiné než jako člověk co si tam jel vydělat na svou dávku nebo tam jel s vizí, že to bude pracovní fesťák. My jsme to brali, jako další zkušenost do života a další možnost proč jet zas na čas pryč.

Památkáři tam nikoho nechtěli za vše co tam ty lidi za pět dní udělali. Zničili sochy(jedné urvali hlavu), stanovali na posvátném pohřebišti, nechali téct vodu a tím se promočil strop do spodního patra, nosili postele i matrace ven, nemusím asi ani zmiňovat v jakém stavu byla kuchyně, všude v areálu odpadky, hluk po celou noc. Kradlo se tam jídlo, brali tam drogy(někteří dokonce pár minut před prací), chlastalo se do rána, rvali se tam, řvali na sebe a poslední večer i tekla krev. Jen jsem se modlila ať už je ráno a my odjedeme s dalším normálním párem, který tam byl(ze 70 lidí nás bylo jen asi 8 normálních.)

Asi je vám jasné, že s oznámením k odstěhování jsme zrovna i skončili. Naštěstí nás Frantíci vyplatili hned v den konce.

Možná to vypadá, že přeháním, ale nepřeháním. Protože aby jsme dostali ráno hromadnou zprávu od šéfa ať se nahlásí ti, kteří pomáhali tomu pořezanému, protože má pravděpodobně nějakou nemoc co se přenáší krví, to opravdu není přehánění. Jsem opravdu ráda, že jsme se celých šest dní drželi v ústraní a jeli si to svoje.

Je mi zle z toho, jakou někteří lidé dokážou udělat reklamu své zemi. Všichni říkají, jak na sběru poznali skvělí lidi, to já tvrdit nemohu. Po této zkušenosti jsem si alespoň ještě víc uvědomila, jak máme spořádaný život a jsem vděčná, že jsem se nemusela v zahraničí stydět za své chování. Nejsem žádná fiflena, žila jsem všelijak na cestách, ale tohle bylo prostě moc i pro otrkaného člověka.

Aby jste věděli co tím myslím, přikládám pár fotek.

Ačkoliv jsme pak nevěděli kam se vydat dál a neměli jsme ani auto, bylo mnohem lepší být od těch lidí co nejdál vstříc další zkušenosti, která nás ve Francií čekala. Našli jsme si pak ve Francii sezónní práci, v které jsem se nemusela štítit svých spolupracovníků a kde bylo vše zas normální i starosti, které přináší každá práce.